HC Energie Karlovy Vary

Carlsbad Ultras facebook   ||   ofic. web   |   ofic. facebook

Historie

Dějiny karlovarského hokeje se píší od prosince roku 1932, kdy skupina několika nadšenců založila při fotbalovém klubu, svůj hokejový oddíl. Nazvali jej SK SLAVIA KARLOVY VARY. První oficiální utkání sehrála Slavia 7. ledna 1934 v Chomutově proti německému DFK Komatau a prohrála 2:9. O týden později se na přírodním kluzišti sehrálo i první domácí klání. V něm Slavia zdolala Spartu Karlsbad 6:3. Před druhou světovou válkou byla Slavia účastníkem severozápadní župy. Velkou zásluhu na obnově tohoto sportu po válce měl Václav Šinágl. Novou éru karlovarského hokeje umožnila až výstavba zimního stadionu v centru města. Stadion byl vybudován v roce 1948 jako osmý v celém Československu. Nedlouho po vybudování nového stadionu se Slavia probojovala mezi elitu. Zde pobyla pět let (1951-56), než na dlouhá desetiletí opustila nejvyšší soutěž. Během tohoto působení byl klub přejmenován na RKV DYNAMO. Nejlepšího umístění dosáhli západočeši v ročníku 1954/55, kdy obsadili konečné 6. místo. Kromě ligových utkání sehrály Karlovy Vary i několik památných přátelských zápasů, mj. s AIK Stockholm, Lokomotiv Moskva či národním týmem, jenž před zraky více jak dvanáctitisíc diváků porazili 8:5.
Ve druhé lize sice patřily vždy mezi nejlepší, ale návrat do první ligy se jim nikdy nepodařil. V roce 1965 je klub opět přejmenován na SLAVII. Další zlom k horšímu přichází na konci 70. let, kdy chátrající stadion dosloužil. Město rozhodlo o výstavbě dvou ledových ploch. Nejprve začala vyrůstat tréninková plocha a protože projekt hlavní haly nebyl nikdy realizován, stala se právě ona domovem hokejistů na další čtvrtstoletí. V tomto období nese klub jméno TJ SLAVIA POZEMNÍ STAVBY. V 80. letech byla provizorní plocha aspoň zastřešena. Pokles hokeje ve městě na řece Ohři nadále pokračoval a klub se propadal stále níž až do krajského přeboru.
Obrat nastal v roce 1991, kdy se klubu chopilo schopné vedení v čele s Miroslavem Vaňkem. Karlovy Vary získaly silného sponzora ve firmě Jan Becher. Název týmu je od sezony 1993/94 změněn na HC SLAVIA BECHEROVKA. Roku 1995 se tým probojoval do 1. ligy, ve které v následujícím ročníku nestačí ve vypjaté semifinálové sérii na Přerov. V ročníku 1996/97 Becherovka vítězi v základní části se ziskem 71 bodů. Po neúspěšné baráži s Opavou odkupují Karlovy Vary extraligovou licenci od Olomouce.
Karlovy Vary se v extralize postupně zabydlují. Důležitým milníkem je pak rok 2002. Klub opustila Becherovka a hlavním sponzorem se stala těžařská společnost Sokolská uhelná. Klub se přejmenoval na HC ENERGIE a kádr postupně získával na síle. V sezoně 2007/08, tým vedený trenérem Zdeňkem Venerou, obsadil 4. místo po základní části. V následném playoff postoupí Energie do finále, kde podlehne pražské Slavii až v sedmizápasové bitvě. Vše si vynahradí o rok později ziskem prvního mistrovského titulu. Tým vedený trenérem Josefem Palečkem a kapitánem Václavem Skuhravým, zdolá v repríze loňského finále pražany 4:2 na zápasy. Poslední, šesté finále v sezoně 2008/09, bylo také posledním utkáním v "Plechárně" v Dolní Kamenné (kapacita 4680 diváků). Energie tu dokonale otočila utkání z 0:3 na 4:3, kdy autorem mistrovské trefy byl nynější hráč Sparty a ochovanec klubu Lukáš Pech. Členy mistrovského celku byli i Milan Procházka či přerovský odchovanec a pozdější kapitán Karlových Varů Martin Zaťovič.

Současnost

Po zisku mistrovského poháru se klub v sezoně 2009/10 přestěhoval do nové a moderní KV Arény s kapacitou 6000 míst. S přechodem ze skromného a prakticky rodinného prostředí do luxusu jakoby se vytratila i vítězná atmosféra. Změna prostředí a započatá obměna kádru zanechaly výrazné stopy. Tým do posledních chvil odvracel účast v baráži. I další sezony nebyly moc radostné a mužstvo pravidelně působilo ve spodních patrech tabulky. V sezoně 2016/17 nezvládl tým baráž a na úkor Jihlavy po 20 letech nejvyšší soutěž opustil. K nejznámějším odchovancům patří brankář Lukáš Mensator, Jakub Grof či již zmíněný Lukáš Pech. Klubové barvy jsou zelená, bílá a černá. Pamětníci si však jistě vzpomenou na červenožlutou Becherovku.

Vzájemná bilance

Veškeré společné měření sil se datuje do poloviny 90. let. Poprvé se oba kluby utkaly ve druhém kole kvalifikace o postup do 1. ligy 27. února 1995. Přerovští hokejisté byli první dvě třetiny lepším týmem a vytvořili si tříbrankový náskok, o který se postupně postarali Vodička, Boháč a Michal Broš. Závěrečnou třetinu hráli hosté vabank, ale výsledkem jejich snahy byla jen jedna branka v domácí síti. Zápas sledovalo 3500 diváků. Odveta v rámci 7. kola skončila pro Přerov v lázeňském městě debaklem 3:8. Přesto Meo skončilo za vítěznými Karlovými Vary celkově druhé. Následující prvoligový ročník otevřel právě souboj dvou nováčků. Meo zvítězilo po dvou brankách Chalánka a jedné Hučka, Kašíka a Stavjani 5:3. V paměti zůstává i šlágr 33. kola. Vedoucí Karlovy Vary si z Přerova odvezli debakl 10:3. Brankostroj načal již v první třetině čistým hattrickem Josef Duchoslav. 4300 diváků se dočkalo i toužebné desítky z hole Miloše Reháka. Velké drama pak nabídlo poslední kolo. Oba týmy si to rozdaly o druhý flek a lepší výchozí pozici pro následné playoff. Vyrovnaný duel rozhodl v 58. minutě Karel Plášek a díky tomuto vítězství jsme se posunuli před svého soupeře.
Oba týmy pak na sebe očekávaně narazily v semifinále. V posíleném kádru Becherovky byla k vidění jména jako David Volek, František Musil či Pavel Bláha. První duel na západě Čech ovládli tvrdě hrající domácí poměrem 4:1. Přerov byl chvílemi sice lepším týmem, ale vynikající Fürbacher měl svůj den. V důležitém druhém utkání se hrálo za stálé převahy Přerova. Domácí Meo i díky střelecky disponovanému Pláškovi, který zaznamenal hattrick zvítězilo 6:3. Třetí rozhodující utkání se hrálo před vyprodaným stadionem (5500 diváků). Velmi opatrný úvod narušil až Volkův faul. Jeho vyloučení již po 5 sekundách potrestal Petr Pavlas. Agresivní nedovolenou hru hostů potrestal i Hučko a díky důsledné obraně a neprůstřelnému Hrazdírovi zvítězil Přerov 4:0. Další zásahy přidaly Duchoslav a do prázdné Chalánek.
V ročníku 1996/97 Becherovka vévodila tabulce. Poslední vzájemný duel však zůstal nedohrán. Běžela 28. minuta a Přerov po brankách Holíka a Pahuláka z první třetiny vedl 2:0. Bezradní domácí neunesli nepříznivý vývoj a po likvidačním zákroku na Kočaru byli posláni do tří. Diváci zaházeli ledovou plochu a rozhodčí Vlček přerušil utkání. V prostorách šaten byl inzultován domácím funkcionářem a vyrážečkou náhradního brankáře Fürbachera.

15 zápasů     9-0-0-0-6     49:42 (poslední aktualizace 20.12.2017)

Nejvyšší výhra: 10:3 (13.1.1996)
Nejvyšší prohra: 3:8 (15.3.1995)

Fanoušci

Organizované fandění se v Karlových Varech datuje do poloviny 90. let, kdy se dal do kupy místní fanklub. Okolo roku 2005 se pak dává dohromady skupina mladších fanoušků, kteří chtějí dělat fandění jinak než fanklub. Říkají si NEOFANS a dají se považovat za ultrasáky. Tato grupa se v roce 2009 postupně přetvořila do současného CARLSBAD ULTRAS. Někdy okolo roku 2015 postupně vznikají skupiny TORCIDA KARLOVY VARY a FANATICI ZE ZÁPADU, které jsou tvořeny výhradně z mladších ročníků. Na začátku roku 2017 se všechny skupiny a fanklub spojují pod jeden název a jednu vlajku v sektoru 105. Došlo v podstatě ke sloučení oldschool ultras s mladými.
Kotel na domácích zápasech čítá podle soupeře mezi 50-200 fans. Na výjezdy po Čechách jezdí na 20-50 fanoušků, do blízkých destinací i k 150. Návštěvy na Moravu jsou slabší, zde se vydávají jen jednotlivci. Od srpna 2014 karlovarští nezaznamenali výjezdovou nulu. Největší nenávist a rivalita panuje s Plzní. Díky několika větším konfliktům z poslední doby je nevraživost k plzeňským opravdu velká. V lásce Carlsbad Ultras nemají ani Litvínov a pražské celky. Jediné přátelství je z Chebskou brigádou. Fanclub navíc kamarádí s Třincem.

Nejvyšší počty na vzájemných zápasech

Přerov v Karlových Varech:
Karlovy Vary v Přerově:

 Zdroj použitých fotografií: hokejkv.cz

Uváděné počty až od sezony 2006/07-počítany pouze naše výjezdy. Od 2008/09- počítáni i hosté u nás. Vzájemná bilance počítána od sezony 1973/74, kdy MEO postoupilo do Divize (4.nejvyšší soutěž).